Včelařská konference

Docela dobře se to čte, taková diskuze.

Já myslím, že už třeba před 200 lety jedni včelařili u chalup, stloukali
pečlivě almárky, izolovali v zimě včely slámou, denně je kontrolovali a
kdovíco ještě. Druzí včelařili v lese, v létě usadili do dutého stromu roj a
na podzim nebo na jaře vybrali med. Maximálně občas zkontrolovali, jestli
med nevybral za ně medvěd nebo člověk. A vzájemně si o sobě mysleli, že ti
druzí včelaří špatně. A pokud se setkali v hospodě, tak se třeba i poprali.

A stejně tak existuje dnes extenzívní technologie, kdy včelař umístí včely
do velkého, jednoduchého, mechanicky odolného dřevěného úlu s otevřeným
zasíťovaným dnem, pouze přidává nadstavky s prázdnými rámky, odebírá ty s
plnými, krmí jednorázově, ideálně najednou celou dávku a celkově se blíží k
extenzivnímu ideálu nespotřebovat na ošetření jednoho včelstva více než 20
minut ročně. Tato technologie znamená, že včelař "hospodaření" v úlu
ponechává na instinktech včelstva. To znamená třeba, kde včelstvo ukládá
zásoby, jak dlouho do podzimu ploduje, jestliže v zimě začne plodovat hned
po zimním slunovratu při prvním tání nebo později atd. A taky jak efektivně
umí v takovém otevřeném úlu na jaře chránit plod proti zimě, odvětrávat
vlhkost z spotřebovaných zásob atd. U dobře ošetřovaných včelstvech může
včelař i nečekaně vynechat péči na delší dobu, třeba měsíc a nijak zvlášť
negativně se to neprojeví na výnosu.
U intenzívního včelaření se včelař snaží průběžně během roku úl
přizpůsobovat včelám. Ideálem tohoto způsobu je vychovat ve včelstvu co
nejvíce včel, které by donesly co nejvíce medu. Takový včelař přes zimu
zmenšuje úl na míru zimního chumáče. V době výchovy plodu v zimě a na jaře
dbá, aby v úlu byly jen rámky obsednuté včelami a co nejvíce utepluje úl.
Nepřidává jen nadstavek, ale vezme původní a nové rámky a složí z nich nové
sediště včel v původním a novém nadstavku. Vybírá med vždy, když z vybraných
rámků na stanovišti složí aspoň dvě "náplně" medometu. Při krmení cukrem
nedává najednou více než 2 kg cukru a krmení rozloží třeba až na měsíc, aby
včely stihly cukr řádně zpracovat atd.
Takový včelař ale spotřebuje na jedno včelstvo minimálně 20 hodin za rok,
možná až 40 . Včelstvo je ale na těchto zásazích mnohem více závislé a
spoustu zásahů je třeba načasovat s přesností několika dnů. Pokud včelař z
nějakých důvodů není schopen 14 dnů, měsíc ošetřovat včelstva, může to být
pohroma na medném výnosu pro letošní, nebo příští rok. Pokud včelař
nezvládne vytváření optimálního prostředí pro včelstva, dělá v ošetřování
chyby, může být medný výnos dost hluboko pod výnosy extenzívního ošetřování.
Pokud to ale zvládne, má výnosy podstatně vyšší.

Reálné postupy ošetřování včelstev se budou pohybovat mezi těmito extrémy,
metoda př. Smělého je jednoznačně intenzívní. Myslím tedy, že otázky do
diskuze by měly znít asi takhle. Je pro extenzívní technologii vhodnější
uteplený nebo neuteplený úl? Je pro intenzívní technologii vhodnější
uteplený nebo neuteplený úl? JAKÝ JE ROZUMNÝ KOMPROMIS MEZI INTENZÍVNÍ A
EXTENZÍVNÍ TECHNOLOGIÍ pro včelaře s 4 včelstvy u domu, pro včelaře s 15
včelstvy, pro včelaře s 30 včelstvy u domu a v lese? atd atd Další kombinace
otázek ať si každý doplní sám.

Pokud se některému z pamětníků bude zdát popis intenzívní metody povědomý,
ano, takhle se včelařilo v zadovácích, to bylo intenzívní včelaření. Jediný
rozdíl je v tom, že s včelstvy desítky let šlechtěnými druhotně na velikost
je nutné dnes u zadováků provádět v létě dost razantní opatření proti
vyrojení.

Zamyšlení nad extenzívní versus intenzívní. Podle literatury včelstvo pro
svoji obživu potřebuje tak 90 kg zásob za rok. Pokud chovám dvě včelstva
extenzívně a donesou po 30 kg, "vytáhnou" tato včelstva z okolí 240 kg zásob
za rok. Pokud chovám 1 včelstvo intenzívně a donese mi 60 kg za rok,
"vytáhne" toto včelstvo z okolí 150 kg. Teoretický závěr - Pokud je nějaká
oblast převčelená a včelaři tam chovají včely extenzívně, je možné zvýšit
výnosy přechodem na intenzívní chov a zmenšením počtu včelstev, naopak
zvětšením počtu včelstev celkové výnosy klesnou. Musela by se ale domluvit
aspoň většina včelařů.

Zamyšlení nad množstvím dodávaných zásob. Pokud snůška končí v červenci a
dodám zásoby do poloviny srpna, spotřebují včely do konce září 5 -10 - 15
kg pro výchovu zimní generace. Potřebuji dodat 20 - 25 kg. Pokud je na
stanovišti v srpnu a v září snůška, včely zpracují cukr a zimní generaci
vychovají ze snůšky, potřebuji dodat 10 - 15 kg zásob. Pokud by povodně na
Moravě v roce 1997 neroznesly po vodních tocích křídlatku a nezprofanovaly
ji tím, pěstovala by se brzo jako energetická rostlina. Křídlatka kvete v
září, výnos je srovnatelný z výnosem z řepky nebo maliníku. Pak bychom se
bavili, jak dodat na konci září 5 - 8 -10 kg zásob. Závěr - diskutovat o
tom, že v jednom úlu je třeba na zimu 20 kg a v druhém 10 je bez vazby na
konkrétní stanoviště bezpředmětné.

Moje zkušenosti. V 80 létech zadováky 2x12 a 2x14 rámků 39x 24. Nadstavkové
úly zkouším cca 15 let, první byl hobrový úl - stavebnice K39 tuším z OPS
Náchod.
Nyní ještě zadováky 2x12 rámků, 2plášťové nadstavky s 1,5 cm izolací
polystyrenem nebo papírem a jednoplášťové nadstavky 2 cm dřeva.
Zadováky jsou izolovány cca 5 cm polystyrenu. Co se týká rozdílu mezi
uteplenými a jednoplášťovými nadstavky, nevidím mezi nimi žádný zvláštní
velký rozdíl. Já jsem ho ale ani zvlášť nehledal, nemám ještě definitivní
technologii pro nadstavky. V zadovácích zimují o trošku lépe.

Přeji hezký den

R. Polášek